Vize rozvoje Šatova

Městys Šatov

se nachází v jihomoravském kraji, přibližně 6 km od Znojma. Název Šatov, německy Schattau, je odvozen od manželky krále Vratislava II. z rodu Přemyslovců, jež se jmenovala Svatava (německy Schattau). Když rod Berkův, správce různých úřadů a robotních záležitostí, zakládal poblíž Znojma novou vesnici, pojmenoval ji právě po králově choti. V současné době zde žije přibližně 1100 obyvatel, v obci stojí 425 domů, 401 z nich je trvale osídlených. Šatov je vinařská obec, patří do Znojemské vinařské podoblasti. K obci se vážou vinařské tratě Na vinici, Peklo, U bunkru či Skalky. Sídlí zde firma Znovín Znojmo a.s. Obec je součástí Dobrovolného svazku znojemských vinařských obcí Daníž, jehož je zakládajícím členem.

Historie

První osídlení lokality se díky výhodné poloze a příznivým přírodním podmínkám utvářelo již v pravěku. V době poledové zde vznikala první zemědělská sídliště. Později, v sedmém století, se lokalita stala součástí Sámovy říše. Poprvé se místní název Schatowa objevuje v písemných pramenech kolem roku 1190. První zmínka o obci jako takové se váže k roku 1201. Obec měla obranný charakter díky svému tvaru a poloze. Jednalo se o pevnostní jednotku ve tvaru čtyřhranu se třemi branami: horní, dolní a retzskou. Tyto brány zanikly až roku 1870. Po rozsáhlém požáru bylo městečko tehdejším markrabětem moravským Karlem, budoucím králem Karlem IV. roku 1338 darováno městu Znojmu. Šatov pak byl vyňat ze vší pravomoci markraběcích úředníků a osvobozen od všech daní.

Od 14. století je informací o životě v obci více, existují již zmínky o viničních tratích. Většina dat je uváděna německy, proběhla totiž germanizace lokality. Víme například, že se zde konaly pravidelné každoroční trhy, vždy 4 dny před svátkem Svatého Martina. Od roku 1387 bylo v obci zavedeno právo odúmrtí. To v praxi znamenalo, že si český panovník nárokoval (později ale například i šlechta či vrchnost) nárok na majetek poddaných či leníků, kteří zemřeli bez mužských dědiců. Český panovník Rudolf II. se na území Moravy odúmrtního práva vůči šlechtickým majetkům vzdal v roce 1587. Toutéž listinou bylo stanoveno, aby Šatovští neplatili žádné poplatky z pozůstalosti a Znojemským aby neplatili cla, ať už kupují nebo prodávají. Důležitým milníkem je listina, vydaná králem Vladislavem Jagellonským. Ten roku 1497 povýšil obec na městečko. Šatov tak získal erb a právo pečeti, pořádání pravidelných trhů. Stejně tak Šatov získal možnost zřídit uprostřed městečka pranýř. Od té doby má Šatov ve znaku červenou baštu v bílém poli a nad ní rodný znak pánů z Lichtenburka na Bítově a ve Vranově. 

Roku 1600 se stal majitelem vranovského panství, a tedy i Šatova, nejvyšší moravský komoří Ladislav Berka z Dubé. Ten připojil Šatov k panství jaroslavickému tím, že jej prodal i s panstvím jaroslavickým r. 1609 Volfovi Dětřichovi z Anhaltu. Předtím r. 1601 osvobodil Šatov od veškerých robot, vrchnostenského výčepu piva a vína a uncendorfského práva viničného. Od té doby prý si Šatovští hrdě říkali „Páni ze Šatova“. Všechny nabyté výsady byly pak všemi panovníky až po Marii Terezii Šatovu potvrzovány. Originály těchto výsad, jichž většina je psána česky a jen nepatrný zlomek latinsky nebo německy, jsou uloženy v okresním archivu ve Znojmě. Velká sláva se konala v říjnu r. 1723, kdy na šatovské faře nocoval císař Karel VI. při své zpáteční cestě z Čech do Vídně. Po bitvě u Slavkova byli od r. 1805 v Šatově ubytovaní  Francouzi, táhnoucí z bitvy domů. V revolučním roce 1848 byla také v Šatově zřízena národní garda, jejímž velitelem byl místní lékař. Téhož roku byl také zrušen desátek. Roku 1850 byly konány první obecní volby. Roku 1872 byla dostavěna železniční trať a do Šatova přijela ze Znojma první lokomotiva.

Nejstarší dochovanou stavbou v Šatově kaple Božího hrobu za kostelem. Její jádro je gotické, v suterénu byly objeveny fragmenty ještě starší, románské. Původně pozdně gotický farní kostel sv. Martina byl několikrát přestavován, poprvé v polovině 17. století, věž kostela svou současnou podobu získala roku 1851. Další rozsáhlá úprava objektu proběhla koncem 19. století. Kromě kostela se v obci nacházejí další významné památky, mezi něž patří fara z 18. století, řada soch a pozdně renesanční boží muka. V Šatově stojí 38 budov, které jsou v klasicistním či historizujícím slohu. Unikátní a po architektonické i konstrukční stránce velmi hodnotné jsou pak některé lisovny s vinnými sklepy, které se nalézají za severní záhumení cestou. Historické jádro obce a tzv. sklepní a zimní ulice patří do venkovské památkové zóny, která byla vyhlášena roku 1995. Důležitou roli v obci zastává škola, o níž jsou první zmínky datovány k roku 1586, kdy zde vzniká česká škola. Od třicetileté války do r. 1918 se zde učilo německy. Za 1. republiky existovaly dvě školy – česká a německá.

Zajímavý je také demografický vývoj obce. Dnes zde žije 1 200 trvale hlášených obyvatel. Nejvíce obyvatel měl Šatov v r. 1890, kdy zde bylo dle matričních údajů hlášeno 2 494 usedlíků, žil zde tedy více než dvojnásobný počet obyvatel než dnes. V roce 1910 tvořili 96 % obyvatel moravští Němci. Po skončení 1. světové války bylo obyvatelstvo převážně české. Během 2. světové války byl Šatov součástí Reichsgau Niederdonau, Říšské župy Dolního Podunají. Po skončení konfliktu byl roku 1945 vrácen zpět ČSR a následovalo vystěhování německých Šatováků do Německa. Ze současných obyvatel Šatova je 57,2 % v produktivním věku, přibližně po 21 % je potom dětí a seniorů. Návrh územního plánu předpokládá vzrůst počtu obyvatel na 1500. Z obyvatel v produktivním věku je ekonomicky aktivních 80%, počet pracovních příležitostí v obci je 203. V obci bylo v r. 2000 celkem 425 domů, z toho trvale obydlených 401 (385 rodinných domků a 16 bytových domů). Bytů je celkem 497, tzn. v průměru 2,4 osoby na jeden byt, což je nad průměrem ČR. V roce 2007 se obci vrátil status městyse. 

Širší vztahy

Pro obec Šatov jsou mimo jiné velmi důležité vazby na okolní obce a přírodní prostředí, tedy cesta od Hnanic do Chvalovic. Dálková cesta Znojmo-Retz, ke které chybí dobudovat kousek pěší cesty. Charakteristickou pro tuto oblast je také přítomnost státní hranice. Podél hranice navrhujeme vyznačit hraniční stezku, která povede kolem důležitých vinic (Peklo, Ječmeniště) a v Hnanicích by mohla končit u Šobesu.

Na tyto dálkové pěší trasy je potřeba navázat také systém menších pěších tras v obci. Význaným pro obec je také potok Daníž, který se táhne krajinou stejně podélným způsobem, jakým je orientována obec samotná a dává obci svoji potoční krajinu.

Zeleň

Ačkoliv můžeme pozorovat určité množství zeleně na území Šatova, tato je často historickou zelenou stopou tam, kde se nic nezměnilo, což je dobře. Dnešní doba ssebou ale nese stále větší plochy bez zeleně a to jak v krajině, tak v intravilánu obce.

Navrhujeme doplnit stromořadí kolem cest a především v krajině vytvořit remízky, řady stromů, zelené okraje, shluky, solitéry a rozdělit tak velké plochy pole. Základem je vytvořit kvalitní zelenou síť, ekologickou stabilitu a biologickou diverzitu tak, aby si krajina zachovala a zlepšila svoji odolnost, aby bylo příjemnější v ní chodit a pobývat.

Důležité je také chránit potoční krajinu jaký biokoridor, nestavět více v blízkosti potoka, zachovat rozlivové plochy a udržovat je ve stavu, který umožňuje vodě se vsakovat. Před obcí by také v rozlivových plochách mohla vzniknout nějaké forma suchého poldru.

Systém veřejných prostranství

V rámci úprav veřejných prostranství je vždy potřeba zamýšlet se nad jejich hierarchií a konkrétní úlohou. V rámci Šatova vnímáme tři důležité skupiny veřejných prostranství, na které navazují další menší veřejné plochy, cestičky, propojky, břehy, lávky, uličky a společně tak tvoří systém pro pěší pohyb po obci.

První skupinou prostranství je předprostor kostela s protější zelenou plochou, propojka kolem kostela, prostory rozvalin a proluky vedle fary.

Tento prostor je historicky cenný, nacházíme se v místě, kde kdysi bývala náves. Jen obklopen pro Šatov stěžejními objekty a navzdory tomu, že je dnes přeťat krajskou komunikací, chceme, aby materiálová stopa odkazovala na historický význam místa. Lokalita má velký potenciál pro pořádání kulturních akcí.

Druhá část je prostor u lisu a jeho napojení na potoční krajinu a na druhou stranu do sklepní uličky.

Nacházíme se uvnitř obce, přesto se zde se šatvoskou zástavbou protíná okolní divoká příroda v podobě potoční krajiny a tradice vinařství. Rádi bychom na tomto jedinečném místě ještě více vinařský charakter místa podpořili vytvořením obecní vinice s navazujícím molem pro pořádání akcí, spojených s vínem.

Třetím souborem prostranství jsou prostranství kolem úřadu a nově navrhovaného komunitního centra s nástupem na cyklostezku, předprostor novostavby domova pro seniory a na to navazující park a podiem a nástup do sklepní uličky.

Dnes nesourodé místo v okolí úřadu je pro Šatov zásadní, a to nejen svou vazbou na instituci úřadu. Váže se k němu šatovský park, od kterého dale pokračuje historicky cenná sklepní ulička, vznikají zde pro Šatov dva významné objekty, a to komunitní centrum a domov s pečovatelskou službou. Toto místo vnímáme živé centrum Šatova. Těžištěm prostoru poté park s podiem.

Sklepní uličky a jejich charakter a diferenciace

V Šatově se nacházejí tři sklepní uličky, z nichž každá má trochu jiný charakter, což cíleně vyzdvihujeme a posilujeme.

Zatímco v historické sklepní uličce podporujeme její tradiční charakter a sounáležitost s nejhodnotnější částí obce, Šušlákovu sklepní uličku vnímáme jako křivolaký a úzký průchod s romantickým nádechem jihoevropských přímořských městeček. Třetí sklepní ulička se otevírá se do krajiny a vyzdvihujeme její luční nespoutaný charakter.

Jednotícím prvkem ve všech třech uličkách potom bude mobiliář, a to lavičky, stojany na kola, odpadkové koše, kadibudky, pergoly, ale i osvětlení.

Pěší propojky v obci

Na systém veřejných prostranství navazují pěší propojení v obci, které buď doplňujeme nebo pouze zdůrazňujeme/ upravujeme/ měníme povrch.

Jako zásadní vidíme propojení sklepní uličky se zbytkem obce. Všechy cesty, vedoucí odtud směrem k hlavní silnici, dláždíme kamennou štětovou dlažbou. Vedle stávajících cest doplňujeme na několika místech nové provázání sklepní uličky k hlavní silnici a dále k potoku. V historicky nejcennějším protoru okolo kaple a kostela vytváříme propojku, na kterou dále navazuje “galerijní ulička”. Tato uzounká malebná propojka se svažuje k Daníži, překračuje koryto potoka a rozdrobuje se do travnatého svahu na protějším břehu. U fary směrem k točně volný prostor upravujeme do podoby teras s možností posezení pod stromy. V sousedství bývalé radnice navrhujeme odkoupit pozemek č. P. 15 a vest jím cestu, která by propojila vinice severně od Šatova až k potoku. Na pozemku mezi hlavní silnicí a sklepní uličkou by pak cesta měla character viniční pergoly.

Další nové cesty vznikají směrem od obce do krajiny, převážně se váží k Daníži, ale také k důležitým bodům v okolí. Nové cesty napomáhají fragmentaci krajiny, protože podél cest vysazujeme stromy, které pěším poskytnou v horkých letních dnech tolik potřebný stín.

Hierarchie povrchů cest

Povrchy jsou navrženy dle významu jednotlivých cest a prostorů. Historické a významné cesty jako je horní sklepní ulička, ulice kolem parku a předprostor kostela jsou navrženy z kamenné dlažby. Další prostranství a cesty, které jsou spíše rozvolněnějšího charakteru jsou navrženy ze šatovky. Hlavní krajská silnice musí zůstat v současné úpravě. Idea je v prostoru před kostelem výhledově prosadit pás dláždění, který by historický význam místa vyzdvihl. Pěšina kolem Daníže začíná jako kamenná v místě, kde navazuje na propojku od kostela, dále se kamenná dlažba rozvolňuje a mění se na šlapáky v mlatové cestičce až od půlky cestičky je povrch pouze mlatový.

Bilance parkovacích stání

1) úřad 

dnes je před budovou 10 kolmých stání podél zdi do dvora.

návrh počítá: s kolmými stáními při kulturním domě (7), před komunitním centrem počet stání redukujeme, jelikož prostor má potenciál jako zklidněný pro pěší, přesto zde ponecháváme (3) stání. 

počet stání bezprostředně v okolí úřadu tedy zachováváme, v blízké návaznosti potom nabízíme prostor pro podélná stání u nástupu na cyklostezku (+3)

2) park 

dnes v prostoru parku auta stojí na cestě přetínající prostor zeleně, kde je až (9) šikmých nevyhrazených stání. Dále auta parkují při západním okraji plochy parku, při výjezdu ze sklepní uličky před chalupami, kde se vejde cca. (6) nevyhrazených stání. A dále se auta podélně řadí za sebou při severní hraně plochy parku, kde ale výrazně zužují profil a zhoršují průjezdnost komunikace (na fotkách jsme napočítali maximálně (5) stání, jejich počet je limitován výjezdem ze soukromých pozemků). 

Návrh předpokládá zklidnění a zúžení vnitřní cesty parkem, kde by se stání úplně zrušila ve prospěch pořádání trhů a jiných akcí, do středu parku se počítá s umístěním informačního centra. Naproti tomu doporučujeme směrem do parku rozšířit pomocí gabionů severní komunikaci lemující park, kde by se komfortně poskládalo až (13) podélných stání. Počet stání při západním okraji nijak neupravujeme, ale s ohledem na komfort místních občanů doporučujeme je vyhradit pouze pro rezidenty (6 stání). 

Do budoucna také doporučujeme pro podélná stání přizpůsobit jižní okraj parku, kde je kapacita až (13) stání. V prostoru parku jsme tedy navýšili v návrhu počet stání o (+12 PS)

3) sklepní ulička

Dnes v prostoru sklepní uličky najdeme +-35 parkovacích stání. Auta zde parkují nekoordinovaně, ideální stav by byl do této památkově chráněné lokality auta s výjimkou rezidentů vůbec nepustit, nicméně toto řešení je složité a není součástí vize. Uličku proto upravujeme tak, aby se zde rovnoměrně rozprostřela auta v celé její délce. Stání shlukujeme v menších počtech, cloníme vegetací. 

Od parku po pergolovou propojku vymezujeme (24) stání. Nad prolukou vedle fary vzniká dalších (5) stání pod stromy. Mírně rozšířený profil sklepňačky umožní podélné parkování lokálně i mimo vyhrazená místa. 

Další kapacita stání je poté zezadu nad kaplí (11). Další potenciální prostor, kde by mohla vzniknout v nějaké redukované podobně stání (podélná) je poté pergolová propojka sklepní uličky a hlavní silnice, která by mohla vzniknout po odkupu pozemku v sousedství bývalé radnice – zde je také potenciál pro vznik až (8) PS (+13 PS)

Lávky přes Daníž

Lávky na Daníži vnímáme jako určitý jeho charakterický rys. U některých navrhujeme upravit zábradlí, někde navrhujeme lávky nové pro doplnění pěších propojení v rámci obce. Na navrhovaném meandru Daníže lávky umožní zajímavější procházkovou trasu. U uřádu lávka vytvoří chybějící chodník u stávající hlavní silnice, který zde v rámci pěších vazeb velmi chybí.

Noční mapa

V rámci nočního režimu navrhujeme soustředění na body, které by měly být osvětleny oproti zbytku, obecně to bývají důležité budovy a zajímavá prostranství. Navrhujeme kvalitní architekturní nasvětlení kostela, jako jeho zdůraznění v rámci obce. Dále nasvětlení prostranství kolem úřadu, v parku s podiem a decentně ve sklepních uličkách. Za zvážení by stálo také sjednocení osvětlení v obci.

JEDNOTLIVÁ ŘEŠENÁ MÍSTA

Vrch Šibeničky – vyhlídkové místo

Na místě historické stavby šibenice navrhujeme vyhlídkový objekt, který je svým tvarem inspirován původní konstrukcí. Jedná se o dva komolé objekty, které se nepravidelně směrem vzhůru zužují. Jsou propojeny cca. ve výšce 2,5 metru subtilní lávkou. Ta nabízí výhled do krajiny a pod sebou zároveň vytváří kryté sezení, jakési “kukátko”.

Zpevněný prostor mezi nástupy do vyhlídky poskytuje prostor pro pořádání různých akcí. Dovedeme si představit, že zde vznikne či se obnoví některá zapomenutá tradice, například omilostnění provinilce, které se k šibenicím vázaly. Místní by v rámci příležitosti oslav do stavby odložili své pomyslné břímě, kdy do dutých konstrukcí věží mohou místní vkládat kameny a konstrukci tak do úrovně lávky vyplnit.

Nepříjemný neohraničený předprostor před úřadem je třeba zjemnit a opticky nasměrovat oko příchozího na lokální hodnoty. Za hodnoty považujeme v první řadě park a přístup k sklepní uličce. Chceme, aby předprostor svým pojetím ladil s dalšími místy v Šatově. Proto jsme se rozhodli více zde zapojit zeleň, myšleno různě velké stromy, travní plochu i bylinné patro do veřejného prostoru. Odtrubňujeme zde potok, který po obou stranách koryta osazujeme stromy s nízkou korunou. Ty vytvářejí přirozenou kulisu ke komunikaci. Strom s velkou korunou vysazujeme před budovu domu s pečovatelskou službou. Jedná se o symetrický objekt a nově umisťovaná lípa, tak bude doplňovat stávající již vzrostlou lípu, která v předprostoru DSP stojí blíže k parku.

Park lemuje kamenná štětová dlažba, vycházející ze sklepní uličky. Dlažbu ukončujeme až v návaznosti na krajskou komunikaci, prochází tedy i před DSP. Instituce úřadu získává reprezentativní dlážděný předprostor, kde je dostatek místa pro informační desky přímo před nárožím s hlavním vstupem. Od nároží oběma směry, tedy k nově vznikajícímu komunitnímu centru i kulturnímu domu, prochází dláždění šatovkou. Důraz na nástup do budovy úřadu je v rámci kladení dlažby, která zde vychází z tvaru nároží, výseče kruhu. Před komunitním centrem, v místě průchodu skrz budovu, navrhujeme dláždění doplnit dřevěnou platformou. Na ni navazuje lávka, kterou překročíte potok a jemnou mlatovou cestičkou pod stromy se můžete vydat podél Daníže na procházku. Dlážděný předprostor kulturního domu ohraničujeme řadou stromů, které jej uzavírají směrem ke krajské komunikaci. Podél krajské komunikace doplňujeme při DSP mostek pro pěší, který umožňuje bezpečný přechod lidí od parku směrem k trafostanici. Zde, v návaznosti na trafostanici, se nachází nástupní místo cyklostezky a zároveň v tomto místě přijíždějící auta do Šatova dostávají informaci o tom, že se nachází v tradiční vinařské obci prostřednictvím viniční brány, kterou v místě trafačky navrhujeme. Viniční brány v obci navrhujeme dvě, přičemž druhá se nachází na druhé straně obce, přes krajskou komunikaci nedaleko točny, kde využíváme stávající trubkovou konstrukci pro popnutí vinnou révou. Tyto brány by zároveň mohly sloužit jako infopanely o aktuálních kulturních akcích v Šatově. Mostek pro pěší mezi rekonstruovaným objektem při parku a nástupním místem na cyklostezku u trafostanice by v ideálním případě přímo navazoval na profil komunikace. Jako alternativní řešení je pak přídavný mostek za stávajícím zábradlím dále od vozovky.

Šatovský mobiliář by měl být jednotný. Ať už co se týká laviček, odpadkových košů, krytí kontejnerových stání, poklopů u studen či osvětlení. V prostoru sklepní uličky na vybavení klademe důraz, aby vše bylo v celkové harmonii. Uličku doplňujeme o pergolu porostlou vinnou révou s možností sezení venku ve stínu a o kadiboudu. Při sezení umisťujeme odpadkový koš. Popelnice na tříděný odpad, které jsou v současné době součástí uličky, kryjeme přístřeškem. Zmíněný mobiliář by měl být vyroben z přirozeně stárnoucího dřeva.

Kromě sezení pod pergolou vytváříme pobytové místo přímo v nikách ve zdi, která sklepní uličku uzavírá. Zeď lemující pozemek fary má dnes zazděné otvory oken. ty znovu otevíráme a využíváme pro sezení a průhledy. Ze sklepní uličky zpřístupňujeme prostor rozvalin v zahradě fary a vymezujeme vstupní místo k faře. Doporučujeme v uličce stávající betonové sloupy veřejného osvětlení nahradit dřevěnými a vedení mezi nimi využít pro zavěšení drobného osvětlení, které by se vinuli uličkou. Osvětlení by se mohlo opakovat i v dalších sklepních uličkách a být jejich společným znakem.

Doporučujeme navrátit schody do kruchty i do sklepa. Sklep tedy zpřístupnit a vyčisti, aby se z něj stal výstavní prostor. V podzemí kaple doporučujeme vytvořit moderní vizuální expozici. Projekci průchodů rozsáhlým sklepním labyrintem. Mělo by se jednat o několik spojených projektorů a promítat současně pohyb v těchto labyrintech. To by bylo v jedné části prostoru a druhé části by byly projekce vinařů a jejich práce. Celá tato druhá projekce by byla spojena s nimi, s jejich prací. Jak pracují na vinici, ve sklepě apod. Nemělo by se jednat o reklamní video, ale o umělecké video, ovšem vždy by bylo jasné o jakého vinaře jde. Byly by tam zapojeni všichni vinaři z obce. Včetně Znovínu. Uměleckou metodou by se představila krása podzemí a také um vinařů. Byly by zde k dispozici mapky a telefony na vinaře, kteří prodávají víno a umožňují degustaci. Tyto projekce by byly prolnuty i s krátkodobými výstavami například nějakých umělců, kteří pracují s materiálem, který není příliš náchylný. Tyto projekce by probíhaly i v prostoru spodního patra chlévů fary, kde by bylo možné společně s uměleckým video představeními vinařů také jejich vína ochutnat. Vzniklo by tedy degustační místo, kdy si zvolíte, jaké víno Vám chutná a dostanete do košíku několik lahví a skleniček od různých vinařů a procházíte se areálem fary a kaple a degustujete.

V Areálu čs. opevnění a železné opony dále můžete vidět řopík vz. 37, protitankové a protipěchotní překážky či závoru Ippen s hraničním sloupem. Instalovány jsou i exponáty dokumentující historii železné opony z let 1948–1989, a to strážní věž bývalé Pohraniční stráže či replika signální stěny a EZOH (elektrické zařízení ochrany hranic). Při speciálních akcích bývá srub oživován vojenskou posádkou v podání členů klubů vojenské historie.

My bychom chtěli naučnou stezku po bunkrech doplnit orientačním systémem, inspirovaným vojenskou technikou. Například instalací hledí, které by mířilo na bunkry mezi sebou a dále na body naučné stezce, kde by byly instalovány předměty, užívané v rámci opevnění či informační panel. Chtěli bychom, aby byla zábavnější pro rodiny, mohl by zde být doplněn například motiv pohraniční kontroly, zdokumentována historie převádění lidí přes hranice za minulého režimu. V rámci naučné stezky po bunkrech pracujeme s barevností šatovského opevnění. Bunkry, které jsou ve vlastnictví obce (nebo i ostatní po domluvě s vlastníky) mohou být využity pro různé kreativní účely jako jsou např. výstavy, ubytování apod.). Systém cest může být napojen také na bunkry na katastrech sousedních obcí, např. v Hnanicích.

V místě, kde je kolem potoka velký prostor, navrhujeme potok zmeandrovat, vytvořit zasakovací plochy, určitou formu potenciálního mokřadu s příslušnou vegetací. Potoku i mokřadním plochám pomůže, když bude veškerá dešťová voda z povrchů sváděna směrem k nim. Přes takto rozvolněný potok by mohly vést dřevěné lávky až do suchých částí zeleně. Předpokládáme také doplnění stromů a drobných prvků mobiliáře – lávky z masivu. Vytváříme nejen rozmanité prostředí pro život zvířat a lokálních druhů rostlin. Na jednom místě se přirozeně objeví vodní vlhkomilné rostliny a živočichové. Koryto potoka na několika místech překračujeme lávkou a doplňujeme zde sezení a herní prvky pro děti.

Neosobní prostor mezi velkými bytovkami poblíž školy vnímáme jako prostor, kde by mohl vzniknout parčík s hřištěm pro děti. Prostranství sjednocujeme materiálem zpevněných ploch a prostor pro parkování členíme více listnatými stromy, kryjeme pergolami, které auta cloní při výhledu z oken, aby lidé neměli pocit, že žijí na parkovišti. Travní plochu lemují pásy luční vegetace, která na šatovsko přirozeně patří. Uvnitř parčíku doplňujeme altánek.

Celistvý jednotný charakter by měl mít i prostor drobnějších bytovek ve východní části Šatova. I zde prostor působí pustě a nepřívětivě, dojem podporují rozlehlé asfaltové plochy, místy dláždění a nedostatek stromů či čehokoli, co by dodalo místu osobnější charakter. Rozšiřujeme zde počet parkovacích stání, ale ne na úkor zeleně. Tu naopak hojně na místo doplňujeme, i kvůli přehřívání v letním období.

21) Cesta k nádraží

Podél cesty k nádraží doporučujeme panely nabělit a lokálně nechat porůst popínavými nenáročnými rostlinami. Předpokládáme, že v momentě, kdy bude konstrukce stávajícího plotu v neřešitelném stavu, bude nahrazena například dřevěným laťkovým plotem.